Zkoprněla jsem úžasem. Výtah zrovna zastavil a on se mi svěřil, že má hlad a dlouho marně hledá v hotelu restauraci. „Máte štěstí, narazil jste na správného člověka…“ a už jsem ho vedla. V obrovském hotelu byl sice na každém druhém poschodí bufet, ale museli jste přesně vědět, který z nich je v kterou hodinu otevřený a zda vstoupit severním, jižním, západním nebo východním vchodem. Když jsme přišli na správné místo, byla tam už celá naše delegace společně s několika zkušenými festivalovými borci. Kaviár se jedl polévkovými lžícemi a zapíjel se dobře chlazeným šampaňským.

Kirk vzbudil velkou pozornost. Představila jsem mu naše vycházející hvězdičky Olinku Šalagovou a Ludku Mandžárovou. Byl v euforii, a tak jsem ho hned začala fotografovat, jak s nimi, tak i s ostatními přítomnými, a bylo to všechno velmi zábavné. Druhý den jsem se dozvěděla o jeho neshodách na festivalu, kvůli kterým svůj pobyt zkrátil. Ale jak se říká – já už ho měla v „kufru“. V roce 1996 jsem s Jirkou Bartoškou a Markem Ebenem čekala na karlovarském letišti na Michaela Douglase, který přiletěl svým vlastním letadlem z Mallorky. Zase šampaňské, výborná nálada a já jsem mohla fotografovat skutečnou hvězdu. Když jsme společně dorazili k hotelu Pupp, bylo tam mnoho čekajících fotografů a kameramanů, ale já už jsem zase měla Michaela „v kufru“.

V roce 2003 se na festivalu promítal s velkým úspěchem rodinný film tří generací Douglasů Tak to chodí, a tam jsem se seznámila s Michaelovou matkou Dianou a jeho synem Cameronem. Neznám milejší a skromnější lidi, než jsou oni.